Víte, co mají společného Borovany a borůvky? Že okolo Borovan borůvky rostou? To okolo Třeboně nebo Telče taky.
Bor je spojuje. A považte, že ne vždy znamenal bor jen borový les. U našich dávných praslovanských předků slovo bor znamenalo (tmavý jehličnatý) les. Prý to souvisí se staroanglickým bearo, les. A s medvědy, bear jim Angličané říkají. Naši dávní předchůdci ještě neznali slůvko borovice; stromům s pozdějším vědeckým jménem Pinus sylvestris říkali sosna. Výraz borovice je až staročeský. S ním ovšem už opravdu souvisí drobné keříky s příjemnými modravými plody, borůvky. Patří do rodu Vaccinium, kterému botanická čeština od 19. století říkala brusnice. To ale vykládejte lidem! Všude kolem přece rostly a rostou v borech borůvky, někde borovnice, žádné brusnice!. Dokonce podobně znělo takové označení i třeba u Bulharů (borovka).
V časech, kdy neznámé bylo přirovnávalo ke známému, byly plody borůvky přirovnávány k jahodám. A protože byly barevně odlišné (tvar tolik nezaujal), říkalo (a leckde dodnes se říká) borůvkám černé jahody. Proč si Slováci pro borůvky vybrali krásné slůvko čučoriedka nikdo zatím nezjistil. Borůvčí je čučoredie a sběrač borůvek je čučoriedkár.
Borůvka, Vaccinium myrtillus, je opadavý nízký keřík, jehož květy mají krátce stopkatou baňkovitou korunu, členěnou nejvýš do poloviny a drobné kališní cípy přímé, neohrnuté nazpět. Na rozdíl od vlochyně (Vaccinium uliginosum) má plody (bobule) ojíněné, modrofialové, jednotlivé v paždí listů, s tmavě fialovou dužninou. Větévky a letorosty má hranaté, listy svěže zelené, na okraji zubaté. Má-li podobně vyhlížející keřík letorosty oblé, listy sivě až namodrale zelené, květy po dvou až čtyřech v hroznech a plody po rozmáčknutí mají bělavou dužninu, dejte si pozor! Stojíte nad vlochyní a nezřídka by se vám po požití udělalo nevolno. Však jí lidé říkávali opilka. Jak po malé opičce si připadali, když se najedli plodů vlochyně. Na Vysočině jí dokonce říkávali blivánka a na Ukrajině holovobol. nebo bolyholov. Hlavobol!
To naše krásná a chutná borůvka nezpůsobí. Patří dokonce do českého lékopisu jako droga Folium et Fruxctus myrtillii a používá se v medicíně do rozmanitých bylinných čajů zejména se svíravým účinkem například při zánětech dutiny ústní a hrtanu.
Rod Vaccinium (borůvka) zahrnuje asi 200 druhů, rostoucích v horách tropické Asie, v Tichomoří, v Amerikách i v Africe – nejméně druhů roste, ovšem na velkých plochách v mírném pásmu severní polokoule. Borůvky opyluje hmyz a rozšiřují živočichové. Jsou zpravidla samosprašné. Keříky se rozrůstají podzemními výběžky, na nichž jsou zřetelné šupinovité lístky. Stáří keříku se obtížně stanovuje právě pro rychlé vegetativní rozrůstání; byly ale zaznamenány keříky staré i více než 10 let.
Autor: RNDr. Václav Větvička
